V předchozích článcích jsem se sladidly všeobecně probírala hodně, ale spíše těmi přírodními variantami. Teď bych jim věnovala poslední článek, ve kterém bych vzala na paškál právě ta umělá, často diskutovaná a „smrtelně nebezpečná umělá sladidla“. Trochu více pozornosti zaměříme dnes na jedno konkrétní, jak už nadpis napovídá – na sukralózu. Je to věčný rozpor, zda vůbec sladit, čím sladit a protože následky nadměrné konzumace klasického cukru jsou naprosto zřejmé, měřitelné a jasné – na rozdíl od většiny jeho variant, tak je opravdu nasnadě zjišťovat, čím by se dal bezpečně nahradit. Sladká chuť je oblíbená, u dětí i dospělých, je návyková a těžko bychom všichni byli schopní a ochotní se jí dobrovolně a doživotně vzdát…pak se ale nabízí otázka, zda jsou skutečně horší jakékoliv náhražky cukru nebo právě cukr samotný.
Umělá sladidla
Nabízí se základní otázka – proč vlastně vyhledáváme alternativy cukru? Odpověď je snadná. Mají menší energetickou hodnotu, vyšší sladivost, nekazí zuby a především nám dovolují konzumovat oblíbené sladké pokrmy „bez výčitek“. Nejznámější zástupci jsou právě sukralóza, aspartam, acesulfam K a sacharin.
Aspartam je asi nejznámější vůbec a také opředený nejvíce hrozbami ve spojitosti s rakovinou a zdravotní škodlivostí. Poprvé byl schválen v roce 1974 a za bezpečnou dávku bylo považováno do 50 mg na kg tělesné hmotnosti (pro průměrného člověka je to cca 20 plechovek Zero Coly denně…). Veškeré relevantní studie prokazující jeho škodlivost a vznik rakoviny byly však prováděny na hlodavcích, což je zavádějící při srovnání s člověkem. V roce 2013 byl tedy po dalších zkoumáních shledán jako nevinný, čili nekarcinogenní. Můj osobní názor je, že v malých dávkách je prostě bezpečný. Ale bezpečný se nerovná zdravý že…
Sukralóza byla také na paškále vědeckých studií a výsledkem bylo, že se neprokázala žádná zdravotní závadnost ani žádný vliv na homeostázu glukózy u diabetiků druhého typu.
Další studie, tentokrát na lidech, se zabývaly vlivem umělých sladidel na hlad, metabolismus a tělesné složení. Výsledky bylo buď prakticky nulové rozdíly anebo nahrávaly spíše sladidlům v rámci tělesné hmotnosti na úkor cukru.
Vliv sladidel po požití na hladinu inzulínu byl též v testech shledán jako nulový nebo takřka zanedbatelný. Obdobně to dopadlo v otázce zvyšování chuti k jídlu po konzumaci jídel s umělými sladidly – neprokázáno.
Sečteno podtrženo, sladidla a aspartam snad nejvíce, byla, stále jsou a budou podrobovány neustálému testování a zkoumání. Prozatím ale skutečně nebyly prokázány žádné negativní dopady na zdraví, hodně strachu a nedůvěry pramení z chytré medializace neověřených faktů, která jsou pro čtenáře mnohem zajímavější, než prodírání se věrohodnými meta-analýzami. Závěr jednoduchý – běžná spotřeba při jinak vyvážené a zdravé stravě vám evidentně neublíží.
Sukralóza – známá též jako Splenda nebo E955
Chemicky se jedná o trichlorderivát fruktosylgalaktosidu. Šílený název že? A pojďme dál – vyrábí se procesem pětistupňové selektivní substituce tří hydroxylových skupin v molekule cukru za tři atomy chlóru. Fajn. Z toho si vezměte, že se prostě jedná o sloučeninu, která má stejný základ jako cukr, ale na třech vazbách je navázaný chlór místo hydroxylové skupiny (OH).
Je velmi dobře rozpustná ve vodě a teplotně velmi stabilní – tzn. vhodná na vaření i pečení. A navíc je chuťově nejvíce podobná cukru (nemá pachuť ani „ocas“), má 600x vyšší sladivost a téměř žádné kalorie, což z ní udělalo velmi používané umělé sladidlo. Na základě všech dosud provedených studií vyšla jako netoxická, nekarcinogenní, nealergizující a zkrátka bezpečná.
Navíc je pro tělo jako chemická látka defakto „nečitelná“, takže odchází z organismu močí v takřka v nezměněném stavu, nemetabolizovaná.
Nestimuluje ani uvolňování inzulínu, nezvyšuje tedy glykémický index. Denní přípustná dávka ADI pro sukralózu je maximálně 15 mg na jeden kg tělesné hmotnosti. To znamená, že dospělý člověk o hmotnosti 80 kg může bezpečně zkonzumovat 1 200 mg sukralózy, což při její sladivosti odpovídá 720 g cukru. No a to asi stejně nikdo nekonzumuje, že?
Co si z toho vzít na závěr?
Že umělá sladidla nejsou zas takový horor, jak nám média předhazují, čímž vás ale ani jako nutriční terapeut nenabádám k jejich nadměrné a přehnané konzumaci. Ideální stav by bylo odvyknout sladké chuti úplně nebo sladit přírodními alternativami cukru a zároveň se nebát ani kvalitních výrobků, v jejichž složení se objeví právě třeba sukralóza. Jako vždy – všeho s mírou a zaměřit se na základ – vyvážená strava (vitamíny, minerály, makroživiny, vláknina a dostatek vody!), přiměřený pohyb a minimum stresu – tudy vede cesta.
Pokud byste chtěli vyzkoušet sukrolózu jako sladidlo, doporučuji navštívit například eshop lékárny DrMax.cz (Irbis tabletky s chromem, 500 ks za příjemných 125 Kč) nebo třeba Lekarna.cz (Irbis sypké sladidlo 250 g za 72 Kč).
Přeji vám sladké a příjemné jarní dny!
