Ještě než si řekneme o tom, čím lze nahradit klasický bílý cukr, pojďme si o něm něco málo říct. Cukr se řadí z pohledu makroživin mezi sacharidy, konkrétně mezi ty jednoduché (tzn. mající krátké řetězce) a cukry se označují ty sacharidy, které mají sladkou chuť. Všichni jí máme rádi, už od dětství (mateřské mléko). Mnohým z nás navozuje sladká chuť třeba pocit klidu, štěstí apod. Tím se z cukru stává taková nenápadná návyková látka. Proto jí obchodníci chytře zařazují všude možně, i tam, kde byste to třeba vůbec neočekávali.
Energetická hodnota bílého cukru se pohybuje kolem 1 660 kJ na 100 g (i toho hnědého!). Čistě jen v sacharidech, s úplně mizivým zastoupením bílkoviny. Pokud se bavíme o přírodních sladidlech, máme na mysli ta, která pochází z přírody a jsou minimálně zpracovaná či technologicky zpracovaná. Pokud by šlo pouze o původ základní suroviny, dá se sem i ten zmíněný cukr zařadit, neboť se vyrábí z cukrové třtiny či řepy. Nicméně zpracovací proces z něj činí jen bílou, sladkou a biologicky nehodnotnou potravinu.
Příjem cukru je v naší i zahraniční populaci stále mnohem vyšší, než se doporučuje. S nedostatkem pohybu a celkově nevyváženou stravou je to skutečně zásadní problém. Nejen, že příjem cukru velmi hýbe s naší glykémií (hladina cukru v krvi), čímž si z dlouhodobého hlediska zaděláváme na jednu z nejzákeřnějších nemocí vůbec – diabetes mellitus II. typu – ale zároveň je sladká chuť doopravdy návyková; cukr kazí naše zuby, ovlivňuje naší náladu, kvalitu spánku, kvalitu a vzhled pleti a pokožky (akné, kvasinky, vyrážky), schopnost koncentrace a má mnoho dalších zdravotních dopadů včetně psychických problémů ze závislosti či nadváhy. Nejsem zastáncem extrémů ve výživě, tvrdím že vše je jen o množství (u čehokoliv), ale pokud si můžeme klasický cukr jakkoliv nahradit něčím lepším, proč to neudělat?
Všeobecně je výhodnější si na sladkou chuť spíše odvykat, než hledat alternativy, ale někde se musí začít. Co máme tedy dnešní trh nabízí, na co si dát pozor a proč? Pojďme si vyjmenovat aspoň ty nejznámější varianty.
Mnoho lidí ho stále považuje za super zdravou věc…zas takový zázrak to není. Díky šetrnějšímu zpracování si sice zachová více minerálů, ale energeticky a vlivem na glykémii se od bílého ničím neliší, tak se nenechte zmást. Další problém nastává ve chvíli, kdy čtete složení potravin na obalech (a to čtěte!) – často nejde o pravý třtinový cukr, jen karamelem obarvená bílá varianta…
MED
Med je na jednu stranu superpotravina, čistě přírodního původu. Má antiseptické a antibiotické účinky, obsahuje řadu enzymů, vitamínů a minerálních látek. Má výtečnou chuť a nezaměnitelné aroma. Bohužel, energeticky je na tom stejně jako cukr a mnoho lidí má na med alergii. Stále je ale jeho skvělou alternativou – byť bych podotkla, že vysokou teplotou se jeho „živé“ složky ničí. Vhodný pro všechny věkové kategorie.
STÉVIE
Stévie je bylinka, konkrétně se jmenuje stévie cukrová. Sladit se dá i jejími čerstvými listy, byť je sladivost takto málo výrazná. Častěji se z ní vyrábí sladidlo, ať už ve formě roztoku nebo prášku či tabletek. Je to jediné čistě přírodní sladidlo, které má nulovou kalorickou hodnotu a dokonce i zdravotní přínosy (prevence zubního kazu, podpora trávení). Její nevýhdou je její jistá pachuť, tzv. „ocas“ co za sebou na jazyku zanechá, ale jednak se na to dá zvyknout a jednak v moučnících, dezertech či salátech to vůbec nepostřehnete. A navíc ji mohou i děti a diabetici. Velký výběr naleznete například na internetové lékárně DrMax.cz, a to ve všech jejích formách.
Jednu dobu se těšily velké slávě, jako každá novinka s dobrou reklamou. Zase jsme ale u toho, že je nutné nevěřit všemu, co se kde říká a píše a na každý „zázračný“ produkt se podívat i poněkud kritičtěji.
Známé jsou např. z agáve, kukuřice, datlí, javorový sirup, čekankový…ale i mnoho dalších.
Agávový se vyrábí z kaktusu (Jižní Amerika) a má velmi nízký glykemický index, což ho činí oblíbeným. Obsahuje ale přes 75 % fruktózy.
Datlový sirup se vyrábí extrakcí husté šťávy z vařených datlí, čímž se bohužel zabije většina prospěšných látek v něm (bohatý na vlákninu a minerální látky – draslík, vápník), ale stále je na tom energeticky i biologicky lépe než cukr klasický a přisuzují se mu dokonce i antibakteriální a antioxidační účinky.
Javorový sirup proslavily slavné americké palačinky. A svým obsahem minerálů a antioxidačními vlastnostmi je to poměrně cenná potravina. I jeho výroba je zajímavá – v podstatě vzniká ze škrobu, který si javory v Kanadě a USA vytvoří jako zásobu na mrazivé měsíce a následně po napíchnutí stromů z nich vytéká šťáva, která se pak vařením zbavuje vody a nakonec obsahuje asi 60 % cukru.
Kukuřičný sirup je z chemického hlediska téměř čistá glukóza a má tedy velmi vysoký glykemický index. Bohužel se s prominutím cpe skoro do všeho od sladkostí až po uzeniny a limonády. Tomu se rozhodně vyhněte.
Rýžový sirup je jednou z těch lepších variant, ne-li úplně nejlepší v rámci sirupů. Má totiž téměř nulový obsah fruktózy (ovocný cukr, bohužel zodpovědný za mnoho chorob (srdeční, cukrovka, vaginální mykózy apod.). Obsahuje dost polysacharidů na to, aby se do krve uvolňoval pomaleji. Jeho chuť je takřka neutrální a to z něj dělá velmi univerzální sladidlo.
Čekankový sirup je další z těch lepších variant. Jde o inulín, vlákninu, která se nachází v kořenu čekanky. Má velmi nízký glykemický index, vysoký obsah vlákniny a sladivost stejnou jako med při menším množství kalorií. U pečení moučníků svou konzistencí nahradí i část tuku. Směle vyzkoušejte i navzdory vyšší ceně, např. na eshopu Pilulka.cz.
Známá také pod pojmem „černé zlato či černý zázrak“. A není to daleko od pravdy. Defacto jde o odpad při výrobě klasického cukru, s poloviční energetickou hodnotou, za to jde doslova o nálož vitamínů, minerálů a nenasycených mastných kyselin. Melasa je téma pro celý článek, takže sledujte náš web, určitě se brzo někde objeví jeden jen o ní.
Nejde sice o klasické sladidlo, ale osladí vám život, především zásluhou fruktózy. Čerstvé můžete skvěle zakomponovat v rozmixované formě například do různých buchet (banana bread, jablečná bábovka apod.). Jako sladivá pasta skvěle poslouží i namočené a rozmixované sušené ovoce. Opět buďte obezřetní s množstvím.
Je přírodní náhradní sladidlo, hroznový cukr. Hojně se využívá při nechutenství, průjmech a u speciálních léčebných diet. Nástup energie je téměř okamžitý a způsobí větší chuť k jídlu, což se u nemocných hodí, pokud nechtějí přijímat potravu. Ve zdraví nedoporučuji, většina by se vám při nedostatku úměrného vydání energie uložilo jen do tukových zásob.
Ten je celkem nováčkem. Má velmi nízký GI a moc příjemnou chuť. Jeho původ je na Bali v Indonésii, kde se ručně sbírá nektar z kokosových palem a následně vaří na karamel a rozdrtí po vychladnutí. Opět jde o nerafinovanou potravinu bohatou na původní živiny, což je velké plus.
Nebo-li březový cukr. Bílá krystalická látka, která vypadá i chutná jako cukr. Získává se z kukuřičných palic nebo ze dřeva. Opět se pyšní nižší energetickou hodnotou a mnohými pozitivními vlivy na zdraví, především co do tvorby a prevence zubního kazu a plaku (na jeho skvělé účinky proti zubním kazům jsou i studie). Má příjemnou chuť a dle WHO je naprosto bezpečný, i pro naše nejmenší.
Jedná se o cukerný alkohol přirozeně se vyskytující v ovoci, sýru, sojové omáčce i pivu. Vyrábí se přirozenou fermentací glukózy za přítomnosti mikroorganismů, které se nazývají Trichosporonoides megachiliensis. Následně proběhne filtrace, krystalizace a sušení. Uvádí se jako bezpečný a bez nežádoucích účinků na organismus. Má téměř nulovou energetickou hodnotu a až 70% sladivost ve srovnání s rafinovaným cukrem. Nemá vliv na hladinu inzulínu. Ale více zase v samostatném článku.
Takže jaký kousek vás zaujal nejvíce? Dneska je to spíše trochu bojkot na běžný bílý jed (čti „cukr“) v podobě výčtu jiných přírodních možností, pro váš větší přehled. Určitě se některým výše zmíněným zástupcům pověnuji více v samostatných článcích a bude mi velkým potěšením, když nahradí místo ve vaší současné cukřence. Mějte sladký den bez cukru!